Duben 2012

Člověk se dostane i do bodu , kdy začne nenávidět své přátele.

30. dubna 2012 v 14:21 | Niki*^ |  My Diary

Ač v davu , přesto sama . . .


Seděla na posteli a přepínala jeden program za druhým. "Líbající se páry? Na to fakt nemám náladu! " říkala si pro sebe. Jen a jen pro sebe , ikdyž by to ráda řekla někomu , který by klidně i jen seděl vedle ní. Odhodila telefon a s velkou těžkostí na srdci si oddechla a lehla si na postel. Strop začínal být číl dál tím víc nezajímavý , dívala se na něj až příliš často. Vstala a šla se podívat na svou sbírku náušnic a své barevné laky na poličce. "K čemu mi jsou sakra tyhle věci , když o mě nikdo nemá zájem ! Je mi 15 ! Potřebuju někoho , o koho se můžu opřít a žádný pitomý laky na nehty mi nepomůžou" rozkřikla se do prázdného pokoje. Nikdo nepřišel s žádnou radou.Proč by taky měl?To ona se rozhodla pro tuhle cestu. Žít jen prostřednictvím sociálních sítí a vypisování se na svém blogu , co nemá úspěch. ráda by chodila mezi lidi , ale rodiče ji moc nepouští , asi kvůli tomu , že ví , jaké má kamarády. Moc tomu nerozumím a ani ona sama.Vlastně jenom já.

Copak toho chci hodně ? Chci jen obětí , od někoho kdo mě bude mít rád. Pochopení. Umění mě rozesmát. Romantické chvilky. Flirtovací žertíky , pošťuchování se. Hraní si jak malé děti , které pak přejde do něžných dotyků. Proč sakra ani jedno z tohéo neprožívám?!

Měla bych se začít seznamovat.
Začít .
Je to těžký , když nikam nesmíte.
Ale zkusit se to snad může.

Můžu vám říct... bolí to hodně.

Protože kamarádky nešetří s narážkami na můj vzhled. POŘÁD mi vyčítají to jak se oblíkám , ot jak se amluju a to jak vypadám celkově. Taky to jak se chovám. Neustále mi připomínají moje chyby. Ztrapňují mě před ostatními kluky , aby ony byli ty dobré. Omluva ? "promiň , ale ty si kluka najdeš vždycky" . Nenajdu , pokud budu dál vaše kamarádka. Pořád se mi smějí a nejvíc ze všeho mě vytáčí ty hodiny prokecané tím , jak jejich kluci jsou naprosto boží a já že nemám nikoho.

Nemám se prej divit.
Nechápou co na mě vidí , kluci. Říkávali , říkají.

odpovídám:...všechno není jenom o vzhledu. Když se ke klukovi neumíš chovat , pak s ničím nepočítej.


N.*

Děti feťaček aneb zkuste mít trochu porozumění a citu

29. dubna 2012 v 21:39 | Niki*^ |  My Diary
Zdravím..


Dnešní svět je zvláštní , nezdá se vám? Slova plné lásky vám nikdo neuvěří , sliby se nedodržují a takovou hodnotu nemají , tajemství kamarádek , partnerů a rodin jde do háje a nikdo nic neudrží..Proč?

Zavinili jsme si to sami. Začít by jsme měli nejdřív u sebe a potom kázat. Nevím jak vy , ale já nevraždím pro peníze a nebiji osoby s ''nevinou'' tváří. Dospělí lidé by měli mít rozum a pochopení. Úctu ke všem. Upřímnost by měla být jedna z prvotních hodnot jejich života , života dospělých a cílevědomých lidí. Schopnost se o sebe postarat. O svoji rodinu a o okolí. Myslíte si , že všechno tohle má každý dospělák ? Ani náhodou , každý druhý má snad jen polovinu , možná i míň. Tím pádem by se neměli považovat za zdravě uvažující lidi a radši nechat rozhodování na lidech , který to mají v hlavě v pořádku. Nikdo není dokonalý a chybami se člověk učí. Tohle je všechno pravda , ale měli by jsme ty chyby začít dělat jedině s těmihle schopnosti a vrozenou a naučenou povahou. Pokud takovou povahu nemáme , naše chyby nikdo a nic nemůže omluvit.
A co děti ? Na tyhle by jsme neměli zapomenout. Podívejte se na dnešní děti. Nevěřím , že tohle řeknu ale... děti nejsou to , co bývalo dřív. Pamatuju si , a to není tak dávno, jak jsem si hrála s děckama na pískovišti a všichni jsme si všechno půjčovali. Ikdyž bylo tam pár dětí , tak jedno dvě , které nechtěli nic půjčovat a byli zlé na ostatní. Tím se ale všechno vyvrátilo chováním těch slušně vychovaných ( mezi ně s hrdostí můžu říct , že patřím i já , děkuju mami a tati ) . Děti si pomáhali a těm ''zlobivým'' dali za vyučenou. Většina dnešních dětí śe chová , jako by použili nějakou těžkou drogu s velkou dávkou cukru a agrese. Děti co nadávají těm starším , co mluví sprostě a zajímají se o sex ( Ve 4 letech , trošku moc velký kafe i na mě.) a kradou . Maminky jsou na své děti ale přesto pyšné a ani jim nevadí , že se z nich stávají potencionální kriminálníci. Vidím to i ve škole. V mých letech , se okolo deváťáků chodilo po špičkách. Všichni se jich báli , mysleli si , že od nich dostanou přes držku a báli se jim něco říct , když je předběhli na obědě. Teď je to samé pi*o , vypadni ty mrcho , chcípni ty kur*o... A my , puberťáci , dospívající a dospělí jim prakticky nic říct nemůžeme , protože tihle nechutní mazánci mají kolikrát za vzory ještě větší zlo , své rodiče. Někdy to tak nebývá , ale proč si přídělávat starosti kvůli nevychovanému děcku ?
Jak se ostatní dívají na homosexuály? Ano , dřív to bylo hrozný , ale i teď to není žádná sláva. Každý to skrývá a bojí se říct pravdu. Proč? Kvůli reakci rodičů a okolí ? Snad ? Jsou to lidi. Vám se taky nikdo nesměje kvůli tričku , které se vám líbí. Ale city si nevyměníš jen tak v obchodě..
Dřív rodiče své ratolesti posílali na diskotéky s vědomím , že se maximálně opijí a udělají nějakou blbost , třeba rozbijí nějaké okno a přivedou je policisti. Nebylo to takové , že uchyláci s bonbony čekali na každém rohu a nechutně se přitom dívali. Viděla jsem několik takových lidí a... FUJ!. Kdybych zjistila o sobě něco takového , třeba že mám sklon k dětem trošku jiný než je zdrávo , buď bych se šla léčit a nebo bych spáchala sebevraždu , žádné jiné východiko tu nevidím. Nenáviděla bych se. Naštěstí nejsem , jupí. A zase jsme u té výchovy , záleží to na dětství a na rodičích. Maminka fetačka a tanečnice u tyče asi nebude mít syna právníka a dceru na plastické chirurgii.

Měli by jsme se zamyslet a každý začít u sebe a potom u svých blízkých. Dá se to napravit ! Jen se snažit a přesvědčit svá otřesná ega o své hrozné pověsti a ještě děsivěší budoucnosti.

Není pozdě.


N.*

Kus dřeva potetovaný zkušenostmi s podepsanou listinou mlčenlivosti

23. dubna 2012 v 15:59 | Niki*^ |  My Diary

Lavička.

Mnoho lidí vidí lavičku , jako kus dřeva sloužící k odpočinutí , malbě a jako nocleh po těžkých alkoholových večerech . Jen málo kdo se zamyslí nad tím , jak tenhle na první dojem obyčejně nudný předmět může v sobě skrývat něco tak záhadně okouzlujícího. Už jen to místo , ve kterým se ta lavička nachází , bývá krásný často romantický a občas působící i strašidelným dojmem. Na lavičkách ukrytých v keřících , vykukujících z takzvaných romantických míst se krásně přemýšlí. Napadají vás morbidní věci , máte chuť být s někým, koho milejte a je vám hrozně blízký. Napadají vás šílené texty básniček a lásce a o dnešních problémech a s písničkama v uších na vás dopadá nálada ''co by kdyby ...'' . Emoce ve vás drásají a vy jste jak v jiné dimenzi. Kolik laviček , si už vyslechli nespočet stydlivých vyznání lásky , pláčících dívek a kluků , nekončící rozločení , smíchu rodin a kamarádů a blábolů od bláznivých puberťáků s potřebou ničet majetek klíčema a fixem a nebo také opilých dospěláků , teenagerů i dětí , válející se po ní , jako doma po svojí posteli. Napadlo vás někdy , s jakými zkušenosti musí žít lavička třeba za vaším domem? Kolik si vyslechla názorů na náš svět a z toho si stihla už několikrát vyvodit závěr. Zkušenosti laviček by se asi hodili každému. Řekl by to z vás někdo?
Na lavičku si sedají babičky a dědové krmící holuby , děti se svýmu rodiči , zamilované páry , kamarádi i samotní lidé co si chcou odpočinout od nervozního dnešního světa s pořádnou dávkou stereotypu. Měli by jsme se aspoň jendou za čas zastavit a věnovat taky kousek času lavičce s čistou a nevinnou duší a přitom zkušenosti dospělého člověka s ne takovou čistou listinou svého často zpackaného života. . .

Jsem štěně;)

16. dubna 2012 v 20:27 | Niki*^ |  My Diary
Ležím v posteli. Rozkoukávám se na světlo-tmavém prostředí. V hlobi duše ve mě ještě žije naděje , že je pořád sobota ráno a já se můžu sladce ponořit do svých bizarních snů. Červené zářící světlo mě oslepilo na tolik , že jsem zavřela oči a pořád jsem se modlila o raní sobotním dnu. Nakonec jsem si lehounce položila hlavu a unaveně jsem si oddechla. Otevřít oči mě až přinutilo olizování mého obličeje, tiché poštěkávání do ucha a házení po mě tenisákem. Seznamte se s mým pejsekem číslo jedna. Je to chlupatá kulička radosti.

Následujících patnáct minut jsem vypadala jako štěně asi po hodině narození. Ospalé , slepé a neupravené. Těžce jsem za sebou táhla nohy a říkala si , že tohle ráno je snad nejhorší ze všech. V hlavě mi probliklo několik výmluv , proč zrovna dnes nemůžu jít do školy , ale radši jsem to vzdala už jen v pomyšlení na to , že si písemky pak budu dopisovat v mezičase a to pak s žádnýma tahákama nemůžu počítat.

Moje štěněcí vidění odradí až fakt , že vycházím z bytu a může mě kdokoliv vidět, teda spíš můj nepřítomný výraz spojený s mým ranním vzhledem je víc než okouzlující. Hlučně za sebou zavírám dvěře , aby všichni viděli , že odchází slečna ublížená. Do uší si pustím už ve svých připravených sluchátkách písničky.Většinou začínám Adel. Pohupuju se v rytmu hudby a blížím se k našemu prvnímu schodu naší chodby.Opřu se o zábradlí , jako po 20. pivu a lehce přejíždím prstem po bílé zdi plné otisků a škrábanců od klíčů. Z okna shlídnu dnešní počasí. Rozkvětlá třešeň se mi znovu ukáže ve své kráse a pyšní se , že ona vypadá i po ránu skvěle , romanticky a tak upraveně. Všechny ty stromy , ty lidi co utíkají s deštníky , které se převracejí z jedné strany na druhou. Kapky vypadají,jako voda padající z konve. Po chvilce téhle extáze , mi dojde , že tu z okna koukám moc dlouho. Neohrabaně vystřelím z baráku a zjistím že nemám deštník , úkoldo matiky a můj mobil zůstal na stole. Padne pár nadávek a utíkám k trolejbusu , který mě dopraví přímo před školu. Cestou k trolejbusu mě ochlazují kapky deště , které si z mého obličeje udělali ubří klouzačku a rozmazali mi celý můj strávený čas v koupelně.

Jedu v trolejbuse , každej na každým nacpanej a ty pitomý mokrý dešníky ti všichni kapaj do bot. Já si ale sednu , do uší si pustím písničky a užívám si ještě té chvilky relativního klidu.

Moje ráno končí až fakt , že sedím ve škole, hypnotizuju hodiny a dochází mi , že jsem v místnosti časované bomby. Kříčí učitelé , úkoly kam se podíváš a zastavený hodiny zdá se napořád..



Jak vypadá Vaše ráno ?

Bitch PLEASE!

16. dubna 2012 v 17:37 | Niki*^ |  My Diary
Ciao


Konečně dělám to , co dělám hodně ráda. Píšu^^;*

HOKEJ hokej!


Už několikrát sem otevřela ve svém prohlíčeči kolonku s tím , že bych konečně napsala nějaký článek o životě. Mém , mimochodem. Za tenhle týden a předešlí jsem zjistila , že... 1. Mě NIKDO nechce a udělala jsme zoufalou věc se zárukou , že to určitě vyjde. Tak nevyšlo no. 2. Že jsem líná ( nezjisitla jsem to až teď , ale jsem líná si tohle zapamotovat. 3. Kluci do kterých se zamiluju jsou bud ignoranti , úchyláci a nebo děvky. Co si vybrat?4. Kamarádka mi začala říkat Cigi morka čorka ( ukradla jsem jí drátek ve výtvarce , no teda ukradla.. bylo to pro všechny takže jsem si to vzít mohla!)
Je to hnusný , to nechceš.
Asi se pobliju z dnešního světa.

Panebože.
Písnička je prej o mě. Haha. Já nevím kdo má cucfleky snad i v prdeli ( fujky:X:D) , nevím kdo komu kouří , kdo si užívá slastné dvouprstové chvilky na schodech z nohama ''done praku'' ( :'DDD) , nevíím kdo komu honí v autě. A co jsem dělala z toho já ? Nic. A to jsou všechny mladší než já ,děvky. BITCH PLEASE!

Muhaha.

Zdarec;*

Zklamání. . .

7. dubna 2012 v 22:02 | Niki*^ |  My Diary
1359481-12-1332881421705_large

Sama pro sebe cizí

6. dubna 2012 v 17:25 | Niki*^
418482_336719373046699_100001259186741_1026175_1330472205_n_large

Sedím uprostřed čekárny a sleduju nekočné tikající hodiny. Tikají a tikají a já si říkám , jestli tohle nekonečný tikání vydržím až do konce života. Soupeřím s rychle utíkajícím časem. Sedím a přemýšlím o smyslu života. Proč jsem vlastně tady? Mám nějaký poslání , nebo jsem jen 'do počtu' ? Jestli se svět zlepší? Jestli moje rodina je v pořádku? Jestli se mi všechno povede jak má.. ? .

Soupeřím s časem i teď. Nevyznám se v sobě samé ,což mě nenechá jen tak spát. Občas jen tak ležím v posteli a celý tmavý pokoj se okolo jedné ráno stane velkou černou rozmazanou skvrnou. Přejíždí mi mráz po zádech. Hlasitě se otočím a doufám že to bude pryč. Slyším hlasy , kroky. Už mám asi halucinace ze všech těch osobních proher a zvratů. Jo halucinace.

Plno lidí mi už řeklo jak jsem bůhví jak oblíbená. Haha. Podle mého názoru , oblíbený člověk je ten , který je u všech za toho nejlepší , nikdo ho nemá proč pomlouvat a všichni jsou rádi , když se s nima ten dotyčný baví , protože je to v pohodě člověk apod. A u mě to takhle není. Baví se semnou pár lidí , navíc mě půlka z toho pomlouvá a druhé půlce se hodím jak chci. Hádám se s lidma , který mám ráda . Zamilovávám se do nesprávných lidí.


Vážně nechápu ,co se to děje. Jsem jako zavřená v kleci , nemůžu ven , nemám klíč a čekám na vysvobození nevím od koho.
Snad jenom rodina..

Ný.

Big city life:)

3. dubna 2012 v 22:19 | Niki*^ |  My Diary
Tumblr_m1x2ischrn1r67w2xo1_500_large
Ciao:)

Týden začíná a já se chci zas trošku změnit. Chci mít mini tunel. Budu mít zas nový vlásky. Juch^^


Než jsem začala psát , dala jsem si trochu na čas. Počkala jsem , až budu mít náladu na psaní a inspiraci k vytvoření aspoň trochu smyslupného článku. Dnešek a zítřek bude a je ve znamení užírání se minulostí. Všechno mi připomíná to co se stalo. Vzpomínky se v mé hlavě zakuklili do té nejmenší štěrbinky . Kdo je ale odežene? Můj budoucí bývalí. Možná taky přítel navěky. To máte jako s myší. Ve sklepě je klidně několik roků a vzpomenete si na ni málo kdy. Je tam pořád. A odežene ji jedině kočka a nebo někdo , kdo vážně chce. Já vážně chci , ale sama to nezvládnu. Potřebuju na to nějakou osamocenou , hodnou , přítulnou , milující , chápavou , usměvavou a ukecanou duši v přitažlivém a krásném obalu. Najde se nějaký takový .. kocourek ? Nojo. Ale já jsem myška a oni hledaj kočky.. tak zase nic.

Noc je opravdu hodně depresivní , když zrovna tu depresi máte. (divná věta.) Koukáte do tmy , slyšíte žalostný zpěv zpěváků zpívající o těžkým životě a lásce , houpáte se do rytmu. V mlhavém periferním vidění vám přeblikávají světýlka z televizního pořadu , o kterým nic nevíte. Mě teď například Hotel Paradise.

Začínám mít zas depku.

Tak se mějte :))

vzpomínková..