Né každý ví ,že máma se musí poslouchat část 1.

30. prosince 2011 v 1:17 | Niki*^ |  Příběhy
Ahoj:)
Rozhodla jsem se napsat takový dlouhý příběh , kterej je rozdělenej do více kapitol. Prošlo to u mýho zlatíčka , tak dofám že se bude líbit. Něco podobného se mi zdálo , takže inspirace čerpám nejen tam ale i u mých kamarádů a údalostí okolo nás. Dost keců. Celý článek :P ^^ ( děkuju za názory v komentářích, kritiku uvítám)


Byla tma. Mráz mě chladně líbal po celém studeném těle. Bylo mé , to jsem věděla. Probudila jsem se na špinavé zemi a bloumala jsem po místnosti , ve které jsem nic neviděla. Jen černo , bezmocné černo.
Po dlouhém rozhlížení do nicotného prostředí bez duše jsem se rozhodla si sednout. Při prvním pohybu jsem cítila tu bolest , která mnou přejížděla rychlostí šípu. Záda mě bolela. Hlava , břicho , ruce i nohy. Slyšela jsem jen ten drásající tlukot srdce. Srdce mě bolelo. Bodalo. Rozpadalo se.
,, Co se to sakra..?!" řekla jsem tak potichu , že jsem neslyšela ani sebe samotnou . Nemohla jsem mluvit. Možná jsem se nachladila. Proč tu vůbec jsem? Jak jsem se tu vzala?
Rozhodla jsem si co nejrychleji stoupnout. Panika ale vzrostla , když jsem se prostě zvednout nemohla. Nohy jsem měla připoutané k podlaze. Nevěděla jsem čím . Bála jsem se. Letmo jsem se toho dotkla. Bylo to staré , určitě. Rezavé , polorozpadlé a mrazivé. Znaveně jsem opřela lokty o podlahu ale hned jsem je musela dát co nejvýš. Bylo to mokrý. Ani ne tak studený ale mokrý. Doufala jsem v to , že je to voda . Lehla jsem si a nic nevnímala. Dívala jsem se do černa. Nic jsem neviděla. Vůbec nic. Můj dech začínal zrychlovat. Začala jsem se dusit. Dusit pláčem. Ale najednou mě bodlo do očí něco v té chvíly absolutně nesnesitelného. Žlutá žárovička v mísnosti nepříjemně přeblikávala. Oči jsem měla zavřené , ale i přes to jsem cítila to světlo. Rychle jsem se podívala. Srdce v mém těle udělalo osm přemetů a div jsem neomdlela. Doufala jsem že je to sen. Mrkala jsem. Sen to ale nebyl.
Ležela jsem naproti schátrávělím dveřím. Bylo na nich napsana ordinace a otevírající doba. Drobounká písnema jsem nepřečetla.Ani jsem nechtěla. Zdi byli šedohnědé. Opadaná omítka. Na téhle straně byli jen dvěře a ta hnusná zeď. Podívala jsem se k nohám.Připotána jsem byla nějakým řetězem. Okolo byla vrtačka , šroubovák. Plno nástrojů , které nevím k čemu jsou. Podívala jsem se na svoje ruce , které byli bílé. Na sobě měli otisky rudé krve. Triko , všechno jsem měla od krve. Nemohla jsem dýchat. Pořád jsem si v duchu přála ,ať je to sen. Jen blbý sen.

Vpravo odemě byla postel. Postel pro dva. Nechápala jsem o co tady jde. Bylo mi 14 , ani jsem to pochopit nemohla. Vlevo odemě byla kamera. Kamera která byla vypnutá , neblikala červeně.
Asi proto jsem si jí nevšimla. Začalo mi to docházet. Je to jako z jednoho hororu. Holky zabíjel a přitom s nimi měl pohlavní styk. Jak dopadli? Byli mrtvé.
Teď začala obrovská panika. Začala jsem sebou škubat , i přes tu bolest. Moje světle růžový šaty se trhali a já křičela vevnitř.
Děkuju za přečtení. Další část zveřejním Asi 31.12.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazy.girl. crazy.girl. | Web | 30. prosince 2011 v 10:36 | Reagovat

Skvělý. Čtu si to dokola a dokola :). fakt se ti to povedlo:)

2 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 19:22 | Reagovat

ty jo.. tady je ale spustu nových článku^^ tak já si to všechno stáhnu do mobilu a večer počtu pŘed spaním^^ a pak dám vedet ju?^^

3 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 19:22 | Reagovat

a kjůt dizajn^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama