Nejkrásnější minuty ticha..

24. září 2011 v 21:26 | Niksí |  My Diary
Lykke: Foto


Kdo nechápe mlčení , nechápe ani slova

Ticho ...
Krásné to téma týdne <33 ..

Miluju ty večery , kdy usínám s písničkami v uších a vzpomínkami v hlavě. Už mě ani tak nebaví celovečení vysedávání na facebooku , s konverzací o ničem , nebo o tom jak se někdo má strašně špatně. Praskají mi uši , když slyším stěžovaní mých tak skvělých kamarádek. Dokážou mluvit opravdu hodiny o klucích a o tom jak jim napsal jo s pusinkou apodobně. Dívám se jim přímo do očí , ikdyž já to moc neumím. Prostě mi to nejde. Nevydržím to , ale snažím se. Ale to teď nebudu řešit. Takže , zadívám se jim přímo do očí a na uši si dám klapky. Prostě nevnímám jejich slova , jen se dívám do těch očí a zároveň sleduju rozpohybené rty co se rytmický otevírají a zavírají. Dívám se jak rozpačitě házejí rukama okolo sebe , div se neutrhnou. Můžete říct že je ignoruju , taky to dělám , ale to nemění nic na tom, že je mám ráda. Jen prostě nemůžu poslouchat jen jejich rádoby problémy. Nejde to. Já mám taky problémy , ale to oni neví. A proto ticho přímo miluju , a ráda ho uvítám. Zrovna dneska jsem měla úplně nejkrásnější ticho. Sedla jsem si na parapet okna , a dívala se ven do ulice. Naproti našemu baráku , stojí několik domů. V oknech to jen září od světélkující televize a od mohutného lustru. S pobavením se dívám na černobílé postavičky pohybující se v rozmazené místnosti plné světla. Hned naproti našeho baráku je zastávka. Na ni se taky dívám. Občas tam někdo stojí a já ho s velkým zájmem sleduju., co dělá a jeho pohyby prostě vše. Napadlo mě že sem vlastně jako jedna postava z jednoho hororu , jestli to znáte , Disturbia se to jmenuje. Tam se taky na lidi díval a sledoval je a pak je zavraždil . Ale , u mě tohle rozhodně nehrozí ;). Koukám na pouliční lampy , které mají mlhavý odraz . Dívám se na kostel , který krásně svítí a na temný les okolo něj.
Tak si tak sedím , v ruce horký , ovocný čaj , ze kterého se sladce line vůně pohody a bezpečí a mám zapálenou aromatickou svíčku. Dívám se na plamínky , které se hrlí v žlutooranžových barvách. Miluju pohled na ohěň. Vzbuzuje ve mě teplo , odpovědnost , ochranu a zázemí. Jen se tak dívám na svíčku a přemýšlím o životě. V hlavě mi hrají písničky a já se jemně pohybuju v rytmu hudby , kterou mám v hlavě a pomalu zavírám oči. Jako bych viděla rozřešení mého problémy , naprostou volnost a svobodu. Tahle slast pro mě nesmí nikdy skončit , říkám si. Miluju tyhle minuty ticha..



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tlb5 tlb5 | Web | 24. září 2011 v 21:48 | Reagovat

velmi pekný článok ..uff, to s tými kámaratkami poznám .. tiež sa sťažujú a myslia si že majú problémy,, tiež mi to ide na na nervy občas.. ale ja im tie svoje nehovorím..a najhoršie je ,že oni sa vyrozprávaju atd.. a proste jedna kamarátka ma raz dostala ked som nemala náladu .. takými slovami : čo už lentebe može byť šak ty máš všetko ok ..ty nemaš byť prečo smutna.. no a proste .. to ma dosť naštvalo .. len nie každý o tých svojich problémoch potrebuje rozprávať.. niektorí ludia to skrývaju ..

2 Úžasňáková Lý. Úžasňáková Lý. | Web | 25. září 2011 v 9:06 | Reagovat

Každej problém má svoje řešení, a pokud ho nemá, tak to asi není problém. Když si mi řekla o něčích problémech, tak mě žádný řešení opravdu nenapadá.
Ticho miluju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama