Červen 2011

Miss you...

30. června 2011 v 18:31 | Najkhý píše... |  My Diary
The Princess Photo Diary
...I'll miss you, actually I already miss you ... We were sad, we criedand hugged as if it was the last time and I feel that I have somepeople who go to school the last time I see ...

...Budete mi chybět , vlastně mě už chybíte ... Byli jsme smutní , plakali jsme a objímali , jakoby to bylo naposled a já mám pocit že jsem některé lidi co odchází na gymnázium vidím naposled ...
Začal tenhle den , den školy , docela nevinně . Den před tím jsme se s L. domluvili že si uděláme vlasy kulmou. Ájo. Tk to už asi ne , nechci být skinhead.
Přišli jsme do školy. Viděla jsem K. jak už plače a taky někoho , no to ted nebudu řešit. Šli jsme jako naposledy naše třída do třídy a tam jsme si na plný pecky pustili přes ohromný repráky písničky "tuctuc.." a ploužák.
Učitel obkecával náš školní rok , vnímala jsem jeho slova ale pak jsem se zamyslela. Naše třída bez těhle 8 skvělích lidí bude jako tělo bez duše , neude mít šmrnc a glanc. Dostala jsem vysvědčení = roztrhat !
Poslední zvonění deváťáků a zárověň "gymplařů" bylo ... emocionální , všichni se rozbrečeli. Všichni jsme se obejmuli a šli ven kdesi devátáci zapálili a všichni rozbrečeli. Ájé.
Po dlouhém objímání a odcházení od jídelny jsme dorazili na místo činu , neboli rozlučky , lávky. Repráky na plný pecky , horko jako v Africe , lidí jako na koncertu Linkin Park , řevu jako v porodnici (:D) , pláče jako v nemocnici a smíchu jako .. tak moc se snad ani nikdo nesmál. Moc jsme si to užívali , vážně. Když přišlo na vodku a cíga , hmm ... Natáčeli jsme taky video ke zlatokopkám a pak půlka odešla. Začalo pršet. Kurva.
Pak to nějak padlo , šli jsme tam a zase zpět a prostě , nuda. Tak jsem s L. a K. šli ke zubařce a před tím pár Frisco akcí , radši nic.
U nás doma to bylo super. Smáli jsme se ale úplně neskutečně moc. Nemohla jsem z toho , brečeli jsme smíchy , bolelo nás břicho a pusa.
Ale až holky odešli , nevím proč , ale rozbrečela jsem se. Moji nejlepší kámoši odchází ... :´( ...


Miluju Vás , mám s Vámi tolik zážitků. Jste moje rodina , to se nezmění a na Vás já nezapomenu. Nikdy.... ♥ ♥

Magii ovládli rádoby věštci ..

21. června 2011 v 17:06 | Niks ... |  My Diary



Magie ... Už jen to slovo vzbuzuje v lidech několik emocí. Většinou si představíme nějakou ženu v zvláštních šatech s několika šperkami a šátkem ovázaným okolo hlavy , která si říká pro svůj dobrý pocit věštkyně. Já věštkyně a celou tuhle magii neodsuzuju naopak ... Ale to mi musíte odpustit , jak si vůbec dovolují takhle říkat "věštci", kteří sedí na židlice a něco kecájí např. na televizi Prima a nebo po telefonu. Tihle lidé kazí vizitku všem , kteří o magii něco ví a to je hrozná škoda...


Snad každý zná pojem pátek 13 ... Tohle datum něktrým připadá naprosto běžné , prostě obyčejný den který stráví v práci. Ten kod ale věří na to , že je to den smolný , je pro něho zrovna tohle datum právě to magické. Já jsem se narodila 13. pátek a rodiče říkají že je to pro ně den štastný. Já ale někdy proklínám tento den...


O věštby a celkově magii jsem se celkem zajímala. I někdy teď ... Není to nic špatného když na to někdo věří jen se to nemsí přehánět. Některé pověry mě přijdou až směšné a přetáhnuté za vlasy....

Be happy family , now sad family ...

19. června 2011 v 23:08 | Najkhý píše s láskou ... |  My Diary
fashion, girl, hair, one shoulder, pretty, shirt - inspiring picture on Favim.com
Ahoj ...
Takže jak se máte ? ... Já ... No ted nevím co mám říct. Popravdě mám se strašně , jsem na dně všech sil , ale moje naděje je taneční parket...



... byl to pocit vzrušující , radostný a krásný. Dozněl poslendí tón naší formace a my se usmáli , zamávali , uklonili se a odkráčeli jsme pryč. Dívali jsme se na několik dalších , moc povedených formací a potom jsme naší taneční mamce dali nádhernej koš růží tak rudých , jako krev , která má v sobě půvab a magii. V nich byla stějně tak červená krabička se stříbrným náhrdelníkem ve tvaru srdce. Srdce nám tlouklo , oči vlhly a my se obejmuli tak silně a dlouze , že jsme div nebyli placaté . Sedli jsme si a čekali na záverečnou formaci hlavních skupin cca. 80 lidí. Poslední tón téhle písničky , byl silný , jako kdyby někdo bouchl do gongu a mě se chtělo brečet i smát. Byl to hrozně emotivní zážitek. Jen z toho tónu všem mrazilo . V tu chvíli jsem byla veselá z krásného dne , šťastná že jsem s lidmi které miluji ale také nešťasná kvůli tomu že hodně fajn lidí odchází do jiné kategorie , zklamaná že se uvidíme až za dva měsíce . Lenka , zakladatelka naší crew , řekla ať si užijeme prázdiny a šli jsme si všichni pro dárečky. Až na naši skupinu , juniorskou přípravku. Všichni jsme šli k sobě a objímali se. Brečeli jsme vážně každý a nechtěli jsme se pustit. Miluju je , jsou pro mě vším. Zůstanou v mým srdíčku. Jen oni mě drželi když jsem se třepala hrůzou před ostrými světli reflektorů a nemilosrdnou porotou , to oni při mě stáli ať se dělo cokoliv , to s nimi jsem zažívala chvíle plné tance , radosti , dřiny , smutku a zklamání. To my jsme se vždycky podpořili při prohrách a společně se radovali z výher. Miluju Vás hrozně moc a nikdy ale nikdy nepřestanu. Žiji s Vámi a tak to dlouho bude . Jste moje rodina <3....



S láskou psala Najkhý ....

Jsi sama pýcha , pořád jen já ,já , já ...

12. června 2011 v 21:33 | Najkhy píše ... |  My Diary
Me - Comme ★: 3 sur 18

Ahuj ...

Tento týden sem nemělo moc času , byl vcelku hektický . Ráda bych napsala článek typu Všechno se vrací do starých kolejích , ale bohužel to nejde . Nechci lhát Vám a ani sobě. Rádi si sice nalháváme představu o životě , o kterém zatím jen sníme , je to totiž krásná , a my ji chceme naplnit a uskutečnit v realitě . Je to ovšem nemožné ...

Sobota byla ale krásná a moc jsem si ju užila :) . S kámoškou jsme byli venku a pak ještě s Lili a s N. Bylo to .... dobrý jen díky Lili . Nesnáším ho ! Já nejsem stejná jako ON , nejsem prostě! ... Každej jsme byli úplně jinej a to se mi líbilo , skvěle jsme doplňovali. Musí jen všechno kazit , vyšem nějak ubližovat. Nesnáším jeho hroznou vlastnost kterou neumím popsat jedním slovem , sotva jednou větou . Nesnáším vlastnost která se projevuje tak že ... Přijde mi že nemá srdce , prostě nikoho nemá rád. Furt ubližuje , furt !

V neděli ? Kolotoče... Nejlepší byla část když sem byla sama ...

Sama .. tak se cítím .. Nikdo mě nechápe ... Nikdo mi nerozumí ... Jsem ráda že Tě mám Klári <3 :)*


Stroj v podobě výtahu s miliony tlačítek...

6. června 2011 v 21:08 | Najkhý píše... |  My Diary

LIEFTE

Stroj času si podvědomě přeje každý. Občas každý řekne větu ,, Kdyby to tak mohl/a vzít zpátky ?! " Někdy to ale řekneme i s tím , že potom zjistíme , že to třeba tak mělo být. Je smutné s tímhle žít , já sama bych se teď zachovala jinak , ale s postupem času tak nějak dospějeme k závěru , že nám je takhle i líp. Taky to ale zjistit nemusíme a můžeme litovat svých chyb až do smrti.
Já bych ale stroj času chtěla využít nejen pro špatné věci v mém životě ale taky pro čistě moji zvědovost. Ráda bych se podívala do minulosti , jak se žilo , ale jen se podívat, žít bych tam nechtěla. Taky bych se nakoukla do budoucnosti , ale jen se bojím toho že mi nevěští nic dobrého , ale já jsem expert a všechno zvládnu. Já mám totiž někdy chvilky kdy si věřím , ktreé nepřichází často , asi tak jednou za měsíc a je to tak pět minut. Pak přijde záplava sebelítosti a agresivity a moje seběvědomí dává zabrat. Známe to všichni , tedy spoň myslím. Přijdeš někam a necítíš se tam dobře , je ti hrozně nepříjemné tam být a máš pocit že na tebe všichni koukají a mluví jen o tom jak jsi nemožná. To je ten pocit kdy bych použila stroj času a přesunula se do budoucnosti , ve které sem pryč z tohodle místa , ale to bych ho musela požívat pořád.

Můj ideání stroj času podlé mé představy vypadá buď jako děsně složitý stroj ze železa s různými páčidli . Moje druhá představa je ta že strtoj času vypadá jako výtah. Výtah kterrý má jen 4 strany a pár tlačítek. Podle tlačítek bych mohla určit jak a kam se přesunout. Stroj času jako takhle , na mě nepůsobí nějak vesele , spíše smutně až mě mrazí ... Nějak mi nedělá dobře představa toho že bych věděla jaká bude budoucnost. ...

Radost z cizího neštěstí

5. června 2011 v 22:11 | Najkhý píše... |  My Diary
Imagine
Ahuj ...

Tak sem všechno asi zakřikla. Kluk už není , teda už není se mnou , zatím žje. Rozchod na školní chodbě s lidmi tlačící se neznámo kam , se opravdu težko brečí a vyvádí Už jen ty xsichty ostatních vidět ... Hmm ... Lahoda. Tak sem brečela ve fyzice ... V hodině a zrovna jsme psali zíverečnej test . Viděla jsem to na učitelce, poznala to že se něco děje , protože to by poznal i slepej protože i slepej má uši a já celkem vyváděla kvůli mé "tak dobré " kámošce.
Můj kámoše je vážně debil. Sice strašně fajn ale debil to vážně je a taky jsem mu to dost jasně řekla. Byla sem vážně moc naštvaná a probrečela jsem celou přestávku a ten můj kámoš mi řekl at si teda od něj bouchnu . Vší silou sem se napřáhla a ... víte jak to dopadlo ? Mám ruku v ortéze ! Podvrknutá ... Hodně na mě učitelka řvala fakt. Potom ještě tatka že jsem mu zkiazila celý odpoledne a že jsem uúplně blbá apod.
Teď mě samozřejmě všichni provokujou a mají z toho radost . Nechpu jak někdo může být rád z cizího neštěstí . Litujou mě a zároveň ničí. Kámoška mi dneska řekla ,, A já mu teda konečně tu facku dát můžu ? " ... To byla její první reakce. Na to sem řekla ,, Klidně , protože ikdybys mu probodla srdce byla by to poloviční bolest" ... Ona s ledovým klidem na to ,, Příště mě poslouchej" ... Je tohle normální ? ... Já čekám aspoň oporu nebo ať mě jednoduše nechají být. Musí si rýpnout že jo ? ... Ráno jsem dostala několik smsek o mé chybě ale jedna mě hodně zarazila. Byla od kluka u kterýho bych tolhle fakt nečekala. Byla v celku o tom že ze sebe dělá piču že mě vůbec rád nemá. To dokáže člověka ale povzbudit to si piště.
Víte ona totiž to byla prej jenom sázka to chození . On že ne ale ... Bylo to celý divný a na rychlo.

Víte co my zvedne vždycky náladu ? ... Tak se podívejte ...
...
..
.